24 HODIN NA MAKSIMUM

asi tomu nebudou někteří z vás věřit, ale před rokem a půl se mi zdál sen... sen od boha... ve snu jsem viděl sál hradeckýho média (trochu z nadhledu), který byl plný mladých lidí. pamatuju se jak jsem se po tom snu probudil a přemýšlel co by to mohlo znamenat. a odpověď přišla brzy... "měl by ses podílet na prvním celostátním setkání mládeží křesťanských společenství". tak jo, nikdy se zatím nic takovýho nekonalo, tak proč něco takového nerozjet. promluvil jsem o tom s jakubem a spolu jsme se za to modlili. pak jsem s tímhle přijel asi po půl roce do prahy na setkání vedoucích mládeže a dílo se začalo pomalu rýsovat. proběhlo přípravné setkání s ditou a vítkem a dny ubíhaly... až přišel pátek 30. dubna 2010, kdy se do hradce sjelo přes 160 mládežníků ze všech koutů česka. zažili jsme skvělý čas ve slovu, který přinesli jakub limr, marek prosner a karel řežábek, úžasný páteční večer ve chvalách a modlitbách, parádní noční čajovnu, společnou sobotní snídani nebo workshopy, kde se dalo naučit zpívat píseň v gospel stylu, tanec, arts, spreyování triček nebo zajít na seminář o misii či outreach... bylo fajn potkat staré (nebo spíš mladé? :-D ) známé nebo naopak poznat nové lidi. prostě a jednoduše – byla to parádní akce! teď zpětně jsem slyšel nějaké feedbacky a všechny hóóódně povzbudivý... a dneska se mě kamča ptala, jaký to je pocit splnit úkol, který po mě chtěl bůh. za sebe musím říct, že mám obrovskou radost a jsem rád, že ta akce už teď přinesla ovoce... tak díky bože, že jsi tam byl s náma, ty sám si tam vytvářel tu jedinečnou atmosféru!!!

 

na facebooku jsem už objevil skupinu  ♥Chceme znovu do Hradce na maKSimum!♥ , to je docela úlet :-)  jinak fotky z akce 24 hodin na maKSimum najdete zde. 

NA NÁVŠTĚVĚ U KARLA ŘEŽÁBKA

asi před měsícem jsme se s karlem řežábkem na facebooku domluvili, že bych po delší době zase navštívil plzeň a zašli bychom spolu na oběd nebo čaj. zmíněný datum se přiblížil, já na cestu přibral ještě jakuba a v pátek ráno jsme vyrazili směr plzeň. auto jsme tentokrát vyměnili za autobus student agency a tak cesta příjemně ubíhala. kafe, noviny, časopisy, seriál přátele, na černém mostě přestup na metro a na zličíně zase kafe, noviny, časopisy a tentokrát videoklipy... zatím můj rekord – čtyři cesty v buse studenta v jeden den. kája nás už čekal na nádraží a dovezl nás do restaurace na výborné kuře. pak už návštěva u něj doma, hrnek dobrého čaje a povídání nejen o mých trablech, který teďka nějak prožívám – ano, byl jsem u zpovědi :-) ... ale nebylo jen o nich a celkově to byl hodně moooc dobrý čas, který ale hrozně rychle utekl. pak už jen rychlá modlitba a cesta na nádraží. na rozloučenou jsem dostal ještě prima dárek v podobě karlovy nové knihy o boží otcovské lásce, do který jsem se hnedka začetl. ano přátelé, vracím se zase ke čtení knih (letos čtu už třetí) a měním tak obrazovku notebooku za starý dobrý papírový knihy... tak díky kájo, za skvělý dárek! a pak už jen cesta zpátky – kafe, noviny... však to znáte. byl to moc fajn den, který jsme strávili s kubou na cestách a s kájou při příjemném povídání... díky vám.

ZAPOMENUTÉ CESTY

mám za sebou skvělý týden, který jsem mohl strávit v konferenčním centru kam v malenovicích na konferenci pro vedoucí v církvi z jedenácti států střední a východní evropy. hlavním mottem celé konference byly zapomenuté cesty, aneb návrat ke kořenům. výborný řečník alan hirsch srovnával první církev popsanou v bibli s tou dnešní západní. na několika přednáškách a poté v diskusních skupinách se mluvilo o církvi ve střední a východní evropě, která začátkem devadesátých let zažila obrovský boom, ale nyní pouze skomírá nebo stagnuje. bylo hrozně zajimavý sledovat pastory a kazatele církví, jak se vážně zabývají tím, proč tomu tak je. co mě asi oslovovalo nejvíc bylo právě srovnání prvotní církve se současnou pronásledovanou ale rostoucí církví v číně v protikladu s tou spokojenou západní... alan několikrát zmiňoval, že prvotní církev byla spíše hnutím, kdežto ta současná je především organizací s budovami a vším co k tomu patří. témat se probíralo opravdu spoustu a byl také čas na diskusi, ať už mezinárodní ve smíšených skupinách nebo ve skupinách po jednotlivých zemích. bylo fajn taky poznat nové lidi a setkat se po delší době s těmi, co už nějaký ten pátek znám. a na co nesmím určitě zapomenout – byl to také skvělý čas, který jsem zase mohl mít s jakubem – ať už povídání na procházce v lese, večery s drinkem cuba libre, koukáním na jamese bonda nebo prostě jen čas modliteb a povídání... hrozně moc bych chtěl, aby všechno to co jsem tam nabral a prožil, všechny ty myšlenky, který mě oslovily, aby nezapadly, ale mohly přejít do života... tak snad se mi to podaří :-) 

SILVESTR ANEB JAK JSEM POZVAL NAŠI ČTVERKU

děti, psal se prosinec 2009, kdy jsme se rozhodli strávit silvestra v praze s vaší tetou markétou a strejdou filipem. večer to byl hodně pohodový bez zbytečných a trapných silvestrovských křečí. zvládli jsme i půlnoční procházku na kopec nad prahou, kde byl krásný výhled na ohňostroje. tady jsme si všichni připili na nový rok a navzájem si řekli, co bychom tomu druhému přáli do nového roku. krátce po příchodu k tetě markétě, jsme se s vaší mámou dohodli, jaká vám vybereme jména. tak snad jste jako lukáš a lea spokojení :-) druhý den jsme se vydali na novoroční pražský ohňostroj, který probíhal na vltavě u letné. spousta lidí a tak... nebudete tomu věřit, ale vyškrábali jsme se na svah nad vltavou a mezi keři pozorovali různé světelné efekty. pak jsme se sešli s naší kamarádkou pájou. vzpomínáte jak jsme vám vyprávěli o payovi a páje? ano, tak to byla ona... a pak už zase cesta k tetě markétě, kde jsme měli skvělý čas při chvalách a modlitbách. večer utekl jako voda a v sobotu nás čekal výlet za matějem a lenkou na hrad velhartice. cestou začalo docela slušně sněžit a tak cesta to byla hodně dobrodružná. na hradě bylo moc fajn. matěj nám dělal průvodce a vyprávěl o historii hradu a různých příbězích. stihli jsme i krátkou procházku lesem po okolí kde teta markéta famózně přeskočila potok a filip nás celou dobu krmil otázkami, co mají na druhé straně zeměkoule, když je u nás zatmění slunce... a pak už zase hurá domů – teda do prahy... to už tu byla neděle a tak jsme vyrazili na společné shromáždění křesťanských společenství. měli jsme tu možnost se potkat se spoustou známých a mít pár fajnových rozhovorů. ale o tom až zase někdy příště...

PROČ?

přemýšlel jsem o čem bych vám napsal... hlavou se mi honí víc věcí, ale jedna poslední dobou převládá. proč se okolo nás děje tolik šílenejch věcí, neštěstí a utrpení? jeden můj kámoš se rozešel se svou holkou a těžce to nese, druhej zase nemůže najít práci a už pomalu ztrácí všechnu motivaci. další nedávno spáchal sebevraždu (nebylo mu ještě ani třicet). utápíme se ve svých pocitech a myšlenkách a přijde nám, že je všechno špatně. a snad to není jen tím depresivním podzimem, ale přijde mi, že se toho v mým okolí poslední dobou vyrojilo tak nějak víc... ne nechci vám tu dávat nějaké instantní rady jak na to ani jak mít šťastný život... vlastně ani já nemám odpovědi. na druhou stranu se možná neumíme radovat z maličkostí. stává se mi skoro každý den, že když ráno vstávám a třeba nemám zrovna náladu (nepatřím totiž mezi ty, kdo brzy ráno rádi vstávají), že když si v koupelně čistím zuby, slyším naši sousedku, už hodně starou důchodkyni, jak si zpívá. a to si vždycky říkám: doprčic, když si ona může zpívat, proč bych já měl mít dneska blbou náladu? a pak si uvědomím, že jsem zdravej, mám boha, svou milou ženu a ostatní věci se už nějak poddaj... tak proč se trápit?

 

"doufej v hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. hledej blaho v hospodinu, dá ti vše , oč požádá tvé srdce. svou cestu svěř hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat." (žalm 37:3-5)

NA STOJÁKA

v neděli jsme s naší rodinou vyrazili do prahy na natáčení naší oblíbené "stand-up comedy" televize HBO na stojáka. měli jsme štěstí, že jsme dorazili poměrně brzy a tak jsme si mohli vybrat jedny z prvních míst v sále retro music hall... hned od začátku celé show jsem se smál prakticky až do konce... k nejvtipnějším výstupům patřila určitě iva pazderková, jež exceluje v parodiích bezduchých blondýn (známá z reklamy na jogurty müller), ale také lukáš pavlásek nebo lenka vychodilová... na show na stojáka se mi asi nejvíc líbí, že vás oproti televizním estrádám nemusí nikdo nutit, kdy se máte smát nebo tleskat, ale bavič sám musí předvést opravdový výkon, aby se publikum zvedlo od sklenky a začalo tleskat. a musím říct, že takhle jsem se dlouho opravdu nenasmál... ještě druhý den mě bolely svaly od smíchu. jo a příště bychom chtěli vyrazit zase :-)

NOVINKY Z MÝHO ŽIVOTA

nějak jsem na vás všechny kašlal a tak jsem si řek´, že vám napíšu co je u mě novýho. ani jsem se vám vlasně nepochlubil, že mám od léta novej foun... vlastně přímo iphone. a jsem s ním maximálně spokojenej. všechny ty aplikace jsou naprosto parádní a stahnul jsem si třeba i klavír, takže v práci to zkouším a učím se hrát na klavír. nějak jsem začal mít přístroje s nakouslým jabkem rád a tak třeba příště přesedlám i na macbook :-) chození do fitka mě stále ještě nepřešlo a tak stále s matějem ráno vstáváme, abychom se na sedmou sešli v posilovně. vzhledem k tomu, že už je teď zase dlouho tma, bude vstavání těžší a těžší... taky jsem přidal ještě posilování s filipem takže někdy, když se to sejde, je to vážně mazec. to pak mám strašně lehký ruce :-) jinak mám poslední dobou nějak málo času a spoustu věcí co mám zařídit stále odkládám – jak říká ted mosby z mého oblíbeného seriálu: "to vyřeší budoucí patris". jenže ono to nějak nefunguje... tak se mějte, lidi a příště třeba zase napíšu něco smysluplnějšího...

CO DÁL S BLOGEM?

ahoj lidi, je už listopad a já zjistil, že jsem dva měsíce nenapsal na blog žádnej novej článek... možná je to tím, že toho mám teďka nějak hodně, možná mi chybí slina k psaní nějakýho pořádnýho článku. možná proto jsem asi tak před měsícem přemýšlel, že bych tenhle blog zrušil. ale pak jsem si říkal, že by to byla škoda a třeba se zase někdy rozepíšu. tak uvidíme... takže to tady teďka možná bude chvílí chřadnout. každopadně díky vám, kteří to tu sledujete a stále sem chodíte :-)

NĚJAK SE ZAČÍNÁM MĚNIT

čau lidi, moje nejoblíbenější roční období se pomalu chýlí k závěru. musím přiznat, že jsem toho letos přes léto prožil docela dost. kromě návštěv dvou hudebních festivalů ještě několik výletů, parádní dovolenou v chorvatsku a taky dovolenou mozaiky. prostě mi přišlo, že jsme pořád něco dělali... tohle léto jsme s kami začali taky nějak víc sportovat. kdo by to do mě řekl, že jo? kami mě dříve nazývala kavárenským povalečem a tak jsem se rozhodl s tím začít něco dělat. už od zimy chodím s matějem do posilovny. zpočátku se mi tam moc nechtělo chodit, i když jsem vědel, že to je potřeba (komu by se taky chtělo v sedm ráno do posilovny), ale časem mě to i začalo bavit. tohle léto jsem kromě zvedání činek konečně zase oprášil kolo a tak jsme s kami podnikli pár výletů a taky jsme začali chodit víc plavat. skoro každý den po práci jsme vyrazili na písák a bylo to fakt hodně občerstvující... kami zase začala chodit na boot camp, což je intenzivní open air cvičení v parku. a tak se teďka vzájemně povzbuzujeme, abychom v tom vytrvali a už se těším, až teď začneme s kami chodit do bazénu... prostě, vy kdo mě znáte víc, si asi říkate, že jsem se zbláznil, ale mě to fakt začalo bavit :-)

TA RYBA BYLA MRTVÁ

říkáte si, co to je za divnej název článku? tak pěkně popořadě... od čtvrtka do neděle probíhala na přehradě pastviny společná mozaiková dovolená. sjelo se nás do pensionu orlíček okolo šedesáti a měli jsme možnost trávit společný čas jinak než v neděli na shromáždění... ve čtvrtek a v pátek nás slovem provázel dan drápal a musim přiznat, že mě to hodně nakopávalo :-) v pátek odpoledne se uskutečnil výlet do kunvaldu do domku, kde vznikala jednota bratrská. pak jsme se vydali ještě na zemskou bránu a pak už hurá do vody. v sobotu odpoledne jsme zase trávili čas na loďkách, někteří se vydali na hrad potštejn a někteří do králík na vojenskou akci cihelna. my jsme k večeru strávili svělý čas při chvalách a modlitbách – kdy marklish hrála super old school chvály, některý jsme už matně lovili v paměti. třeba píseň "pane, můj bratr mě nemá rád, za zády mě pomlouvá..." :-D ale byl to super čas! a přátelé, ty večery... vždycky když skončil oficiální program, slezli jsme se do naší chatky, otevřeli vínko a hráli jednu skvělou hru – černé historky... užili jsme si spoustu legrace a odtud právě pochází název tohoto článku. z jednoho tajuplného příběhu, který laurie neustále připomínala... poslední den jsme se ještě vydali na šlapadlo a pak už hurá domů... jako musim říct, že to byla zatím nejlepší společná dovolená mozaiky, na který jsem byl!

 

chtěl bych touto cestou poděkovat mé kami, která zajišťovala všechny praktický věci ohledně ubytování. díky lásko :-)

 fotky z dovolené najdete na facebooku.