TWITTER & MŮJ NOVÝ BLOG

Milí přátelé, doba se mění a s ní i já a můj blog. Je skoro až neuvěřitelný, že jsem začal blogovat v roce 2006 a vydrželo mně to pět let... Občas mi to nedá a tak zabrouzdám do archivu, čtu si příběhy, o kterých jsem psal a nostalgicky vzpomínám. Pak přišla doba facebooková, kdy opadla chuť psát články a možná i trochu chyběla slina na psaní... Nadšení Facebookem opadlo a uchvátil mě minimalistický Twitter, miniblog, kam píšu skoro každý den tweety o 140 znacích. Co se nevejde na Twitter, pak najdete na mém novém blogu http://patriksoukup.posterous.com

SČÍTÁNÍ LIDU & VYZNÁNÍ

V těch dnech vyšlo nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města...

V březnu proběhne plánované sčítání lidu, které se bude týkat všech osob na území České republiky. Jednou z otázek ve formuláři (otázka č.12) je i náboženské vyznání. Ačkoli je vyplnění dobrovolné a na každém z vás, myslím si, že vyznání by nemělo být jen soukromou věcí a je tedy důležité jej vyplnit. S údaji z formuláře se totiž bude dál vycházet do budoucna (např. počet věřících v ČR apod.). Je proto potřeba vyplnit celý název církve, ke které se hlásíte nebo se kterou sympatizujete. Nestačí tak jen obecný název křesťan nebo katolík, evangelík, protestant či charismatik... Ve formuláři si vyberte z nabídky církví nebo vpište celý název, např. Apoštolská církev, Církev bratrská či Církev Křesťanská společenství. V případě KS nestačí jen Křesťanská společenství, KS Praha nebo Mozaika (v případě Hradce Králové), ale celý oficiální název Církev Křesťanská společenství...

Díky, že se budete vyplnění dotazníku věnovat čas a vyplníte i kolonku vyznání!

PASTOR & FACEBOOK

V listopadovém čísle Života víry jsem si se zájmem přečetl články o fenoménu jménem Facebook. Hodně se mě líbil pohled Rastislava Čižmára, zda by Ježíš měl či neměl Facebook. Překvapením však pro mě byla anketa pastorů, kazatelů a pracovníků v církvi, kde převládal názor, že být na Facebooku je ztrátou času a nemá moc smysl... Přiznám se, že pro mě to bylo velké zklamání. Facebook, Twitter a další sociální sítě jsou v současnosti místem, kde se nachází velké množství lidí a úkolem církve by mělo být využít všech možností k šíření dobré zprávy a to právě formou, která je v tu chvíli aktuální. Pokud dnes lidé tráví svůj volný čas na Facebooku, měli bychom toho jako křesťané využít a působit pravě tam.

Proč si myslím, že by pastoři a kazatelé měli být na Facebooku? Lidé tam většinou zabíjejí čas zbytečnostmi a častokrát píší statusy o ničem. Právě proto by tam měly zaznít hodnotné myšlenky, citáty nebo i části kázání. Pro vedoucí církví to může být přiblížení se k lidem, ale i dobrá zpětná vazba právě třeba na nedělní kázání. Takový pastor také pozná lidi v jiném světle, než když se usmívají v neděli na shromáždění. Musím se přiznat, že zvlášť ze statusů některých mládežníků ze sboru mi občas spadla brada. Ale mám aspoň možnost je tak skutečně poznat. Další z kladů Facebooku může pro pastory být kontakt s lidmi, kteří už společenství nenavštěvují, nebo dokonce od Boha odpadli. V reálném životě to může být často konec jakéhokoliv kontaktu, na sociálních sítích může vztah, byť vztah on-line, pokračovat. A jednou se třeba takový člověk zase na církev nebo pastora obrátí. On-line to bývá častokrát mnohem jednodušší...

Osobně si myslím, že mít účet na Facebooku, Twitteru nebo mít svůj blog by mělo patřit k pracovní náplni pastora. Vím, že vztahy on-line nikdy nesmí nahradit vztahy osobní. Nicméně proč nevyužít ještě víc možností sociálních sítí. V našem společenství jsme na Facebooku vytvořili stránku našeho sboru, kde uveřejňujeme anotace na nedělní bohoslužby, fotky z akcí nebo nahrávky nedělních kázání. Využití záleží už jen na vás...

FACEBOOK, TWITTER A TI DRUZÍ

Nevím, jestli si ještě pomatujete dobu, kdy lidé používali pro komunikaci přes internet služby jako Lide.cz, xChat a nebo jednu z prvních globálních sociálních sítí Myspace. Ti kreativnější pak psali své blogy na Blog.cz, Bloguje.cz nebo globálním blogu Blogspot.com. Ano, byla to doba před Facebookem. V tomto článku bych Vám rád představil internetové sociální sítě, které jsem prolezl a kde najdete můj profil...

Facebook

V současné době jak u nás tak ve světě nejrozšířenější sociální sít (podle Wikipedie okolo 500 milionů aktivních uživatelů), která slouží pro komunikaci mezi tzv. "přáteli". Ti mezi sebou mohou sdílet tzv. statusy, fotografie, videa a další multimédia. Problémem však může být, pokud nechcete obsah všech "přátel" konzumovat, to pak můžete dotyčného buď smazat z přátel nebo ho z hlavní stránky jednoduše skrýt. Já mám na své hlavní stránce takto skrytu většinu "přátel" a vybírám si, které informace budu sledovat a bez kterých se obejdu. Asi nejkontroverznějším tématem ohledně Facebooku je ochrana soukromí, kdy spousta uživatelů ani neví, jak mají svůj profil (informace, fotografie a další) nastaveny, jestli veřejně nebo soukromě. Facebook je v poslední době používán řadou firem i k marketingovým účelům včetně tzv. cílené reklamy. Více se asi nemusím o Facebooku rozepisovat, protože si myslím, že ho většina z Vás zná...

MY FRIENDS

Ahoj lidi, blíží se americký svátek Den díkuvzdání a tak jsem si říkal, že bych Vám chtěl představit pár lidí, který mě za život nějakým způsobem ovlivnili. Něco podobného jsem psal před třemi lety na svém blogu, tak to trochu aktualizuju. Tak jdeme na to... Nesmim určitě vynechat mý rodiče, který mám fakt hrozně moc rád a je super, že jsou jací jsou. Pravda, když jsem byl mladší, tak jsem to tak uplně neviděl, ale je to tak...  Ve svých patnácti letech jsem na střední škole potkal kámoše, kterej mě přivedl k Bohu. Byl to Honza Vlnas. Pozval mě tehdy na bohoslužbu Křesťanskýho společenství a já jsem tam poznal, že Bůh je... To se psal rok 1993. Mé základy křesťanské víry ovlivnil Luděk Smolík a jeho tzv. školky, na kterých se probírali uplné základy křesťanství. Tady jsem opravdu hodně načerpal... Člověkem, který mě dost ovlivnil okolo osmnáctýho roku života byl Leoš Heger. Leoš byl fajn kámarád a hlavně vedl takovou skupinu lidí u něj doma. Scházeli jsme se tam k čtení Bible, modlitbám, ale často jsme to celý jen tak propovídali. Byly to fajn začátky...

Na skupince jsem se taky seznámil s Mirkem Tenglerem, podnikli jsme několik výletů a pracovali spolu na časopise a stali se z nás dlouholetí přátelé... Setkání s Jirkou Volkem přišlo o něco později. Vídali jsme se poměrně dost často, podnikali různý akce a byli jsme si skoro jako bráchové... Pak přišel rok 1999 a období hledání v mým životě. Znal jsem se s Karlem Řežábkem, pastorem z Plzně a občas tam i za nim jezdil. Musim přiznat, že Kája mě hodně ovlivnil – vůbec to, jak přistupoval k lidem bylo hodně inspirující. Určitě nesmím zapomenout na Dana Drápala a na rozhovory s ním – ať už u něj doma nebo po telefonu... Hodně mi to dávalo...

To se psal rok 2001 a to už byl začátek novýho společenství a s ním i bližší setkání s Jakubem a Karolínou Limrovými. První setkání s Jakubem bylo skoro neuvěřitelný. V Praze v tramvaji cestou na shromáždění jsme společně zachranovali člověka co měl záchvat. Při tom jsme se seznámili a zjistili, že jsme oba křesťané... Když pak Dan Drápal přivezl Jakuba do Hradce Králové a představoval nás, museli jsme se smát... Pak přišla doba, kterou nazývám Jesusfreax... Parta lidí co spolu podnikali různý akce, výlety, jezdili spolu na hudební festivaly a taky začali v Čechách jeden festival pořádat. Bez zkušeností, zato s obrovským nadšením jsme začali jednu z největších křesťanských hudebních akcí u nás – festival Freakfest... Zapomenout nesmím ani na Pavla Sajdu, kámoše a skvělého fotografa z T-Mobilu, kde jsem pracoval, nebo třeba Lukáše Targosze a jeho pohled na církev, který mě hodně ovlivnil a vlastně stále inspiruje...

No a to se už blížíme v čase k současnosti... Mezi dnešní friends patří určitě Filip Zavřel, kámoš, kterýho jsem poznal, když mu bylo čtrnáct let a byl jsem u začátků jeho víry v Boha. Stali se z nás přátelé, trávili jsme spolu dost času a vůbec zjišťovali, že máme dost podobný zájmy... Pak taky Markéta Lišková, výborná zpěvačka a kamarádka z Prahy. Matěj Mejstřík, člověk, který mě dostal do posilovny :-) a se kterým si vždycky mám co říct... Nebo Jakub Limr, best friend, nebojím se napsat "na život a na smrt", který je zároveň mým nejlepším pastorem, jakýho jsem kdy poznal...

No a uplně na konci musim zmínit svou ženu Kami, která mě ovlivnila asi uplně nejvíc a vlastně stále mě ovlivňuje :-) S ní začala úplně nová etapa mýho života. Kde bych bez ní byl... Takže to je takový můj pohled do minulosti. Těch lidí je ještě mnohem víc a uplně na všechny se nedostalo, tak pokud jste se nenašli, tak nezoufejte :-)

JE V ČECHÁCH OPRAVDU TVRDÁ PŮDA?

Poslední týden se mnou Bůh docela hodně mluví o církvi. Je to téma, o kterém teď hodně přemýšlím a tak bych se s Vámi o tom chtěl v několika řádcích podělit. Občas v mém okolí slýchávám povzdech nad tím, jak je v Čechách tvrdá půda. Lidé prý proto nepřijímají evangelium a nevěří, že Bůh existuje. Církve skomírají a většinou se početně zmenšují... Já sám jsem součástí denominace, která vznikla začátkem devadesátých let a na začátku zažila velký boom. V této době církev rostla a zažívala určitou euforii. Když se podívame na stejnou církev dnes, tak o růstu ani euforii nemůže být ani řeč. Kde se stala chyba?

Osobně si myslím, že chyba je v tom, že doba se neustále mění, kdežto církev zůstává stále na místě. To, co na začátku devadesátých let vyhovovalo, dnes už prostě nezabírá... Když půjde člověk s kytarou hrát na náměstí a zpívat o Ježíši, tak se mu lidé nejspíš vysmějou. Myslím si ale, že není chyba v poselství, ale spíš v provedení, v jakém to děláme... Doba se prostě změnila a tak dnes zaujmeme své okolí úplně odlišnými způsoby, než tomu bylo před dvaceti lety. Ale zpátky k církvi... Někteří křesťané tvrdí, že je v Čechách tvrdá půda, přesto tu jsou ale společenství, která početně rostou. A tak se nechme inspirovat a možná i okoukat, jak takovou církev dělají. Myslím, že je důležité prostředí a vůbec náplň nedělních shromáždění. Cítí se tam nově příchozí návštěvníci vítáni? Hraje se tam současná muzika, nebo tam brnká někdo na rozladěnou "španělku" a doprovází ho holka s tamburínkou? Je tam jasné, stručné a jednoduché kázání, nebo nekonečné vyučování rozebírající konkrétní biblickou pasáž? Můžeme si z toho slova vzít něco praktického do našeho všedního života? Je tam přátelská atmosféra? A je tam v sále celkově útulno a čisto? Těch otázek by mohlo být spoustu, ale celkově myslím, že to je o té atmosféře, jaká tam panuje... Pokud se scházíme k bohoslužbám někde ve škole a chvály vede jeden člověk s kytarou, nemůžeme moc očekávat, že to bude rostoucí společenství, kam budou přicházet davy... Musíme si uvědomit, že co bylo dobré v devadesátých letech, dnes už vypadá směšně. Prostě doba se pusunula a církev by se měla posouvat s ní. Pokud se totiž nezmění, hrozí, že se stane nesrozumitelnou a s ní i poselství, které přináší.

Věřím, že Bůh je neustále v pohybu a tak i jeho církev by měla být neustále na cestě. Pokud stojí na místě, je něco špatně. Rostoucí sbory v naší zemi nemusí být pohádkou. Pojďme se nechat inspirovat a provést upgrade tam, kde je to potřeba...

24 HODIN NA MAKSIMUM

asi tomu nebudou někteří z vás věřit, ale před rokem a půl se mi zdál sen... sen od boha... ve snu jsem viděl sál hradeckýho média (trochu z nadhledu), který byl plný mladých lidí. pamatuju se jak jsem se po tom snu probudil a přemýšlel co by to mohlo znamenat. a odpověď přišla brzy... "měl by ses podílet na prvním celostátním setkání mládeží křesťanských společenství". tak jo, nikdy se zatím nic takovýho nekonalo, tak proč něco takového nerozjet. promluvil jsem o tom s jakubem a spolu jsme se za to modlili. pak jsem s tímhle přijel asi po půl roce do prahy na setkání vedoucích mládeže a dílo se začalo pomalu rýsovat. proběhlo přípravné setkání s ditou a vítkem a dny ubíhaly... až přišel pátek 30. dubna 2010, kdy se do hradce sjelo přes 160 mládežníků ze všech koutů česka. zažili jsme skvělý čas ve slovu, který přinesli jakub limr, marek prosner a karel řežábek, úžasný páteční večer ve chvalách a modlitbách, parádní noční čajovnu, společnou sobotní snídani nebo workshopy, kde se dalo naučit zpívat píseň v gospel stylu, tanec, arts, spreyování triček nebo zajít na seminář o misii či outreach... bylo fajn potkat staré (nebo spíš mladé? :-D ) známé nebo naopak poznat nové lidi. prostě a jednoduše – byla to parádní akce! teď zpětně jsem slyšel nějaké feedbacky a všechny hóóódně povzbudivý... a dneska se mě kamča ptala, jaký to je pocit splnit úkol, který po mě chtěl bůh. za sebe musím říct, že mám obrovskou radost a jsem rád, že ta akce už teď přinesla ovoce... tak díky bože, že jsi tam byl s náma, ty sám si tam vytvářel tu jedinečnou atmosféru!!!

na facebooku jsem už objevil skupinu  ♥Chceme znovu do Hradce na maKSimum!♥ , to je docela úlet :-)  jinak fotky z akce 24 hodin na maKSimum najdete zde. 

NA NÁVŠTĚVĚ U KARLA ŘEŽÁBKA

asi před měsícem jsme se s karlem řežábkem na facebooku domluvili, že bych po delší době zase navštívil plzeň a zašli bychom spolu na oběd nebo čaj. zmíněný datum se přiblížil, já na cestu přibral ještě jakuba a v pátek ráno jsme vyrazili směr plzeň. auto jsme tentokrát vyměnili za autobus student agency a tak cesta příjemně ubíhala. kafe, noviny, časopisy, seriál přátele, na černém mostě přestup na metro a na zličíně zase kafe, noviny, časopisy a tentokrát videoklipy... zatím můj rekord – čtyři cesty v buse studenta v jeden den. kája nás už čekal na nádraží a dovezl nás do restaurace na výborné kuře. pak už návštěva u něj doma, hrnek dobrého čaje a povídání nejen o mých trablech, který teďka nějak prožívám – ano, byl jsem u zpovědi :-) ... ale nebylo jen o nich a celkově to byl hodně moooc dobrý čas, který ale hrozně rychle utekl. pak už jen rychlá modlitba a cesta na nádraží. na rozloučenou jsem dostal ještě prima dárek v podobě karlovy nové knihy o boží otcovské lásce, do který jsem se hnedka začetl. ano přátelé, vracím se zase ke čtení knih (letos čtu už třetí) a měním tak obrazovku notebooku za starý dobrý papírový knihy... tak díky kájo, za skvělý dárek! a pak už jen cesta zpátky – kafe, noviny... však to znáte. byl to moc fajn den, který jsme strávili s kubou na cestách a s kájou při příjemném povídání... díky vám.

ZAPOMENUTÉ CESTY

mám za sebou skvělý týden, který jsem mohl strávit v konferenčním centru kam v malenovicích na konferenci pro vedoucí v církvi z jedenácti států střední a východní evropy. hlavním mottem celé konference byly zapomenuté cesty, aneb návrat ke kořenům. výborný řečník alan hirsch srovnával první církev popsanou v bibli s tou dnešní západní. na několika přednáškách a poté v diskusních skupinách se mluvilo o církvi ve střední a východní evropě, která začátkem devadesátých let zažila obrovský boom, ale nyní pouze skomírá nebo stagnuje. bylo hrozně zajimavý sledovat pastory a kazatele církví, jak se vážně zabývají tím, proč tomu tak je. co mě asi oslovovalo nejvíc bylo právě srovnání prvotní církve se současnou pronásledovanou ale rostoucí církví v číně v protikladu s tou spokojenou západní... alan několikrát zmiňoval, že prvotní církev byla spíše hnutím, kdežto ta současná je především organizací s budovami a vším co k tomu patří. témat se probíralo opravdu spoustu a byl také čas na diskusi, ať už mezinárodní ve smíšených skupinách nebo ve skupinách po jednotlivých zemích. bylo fajn taky poznat nové lidi a setkat se po delší době s těmi, co už nějaký ten pátek znám. a na co nesmím určitě zapomenout – byl to také skvělý čas, který jsem zase mohl mít s jakubem – ať už povídání na procházce v lese, večery s drinkem cuba libre, koukáním na jamese bonda nebo prostě jen čas modliteb a povídání... hrozně moc bych chtěl, aby všechno to co jsem tam nabral a prožil, všechny ty myšlenky, který mě oslovily, aby nezapadly, ale mohly přejít do života... tak snad se mi to podaří :-) 

SILVESTR ANEB JAK JSEM POZVAL NAŠI ČTVERKU