Z FREAKFESTU SE MI CHCE TANČIT RADOSTÍ

v minulém článku jsem si stěžoval, že mi je smutno z církve. v tomhle novým článku bych vám chtěl napsat o tom, co mi udělalo radost – o letošním freakfestu. je to tak trochu jiné společenství, ale bylo hrozně krásný vidět, jak se lidé navzájem objímají a modlí se za sebe. a tím byl letošní freak plný. vůbec to nebylo v prvý řadě o kapelách a koncertech, ani o uměleckým programu v artstage. letos to bylo především o lidech, o přátelství a o bohu, který byl letos tak nějak hodně cítit :-D hodně fajn byly setkání s lidma, který jsem už dlouho neviděl, ranní chvály swatejch wětrů nebo noční zkouška chval v artstage, na kterou postupně přicházeli lidé, až se stan naplnil a zkouška se zvrhla v naprosto úžasný a spontánní chvály. taky nesmím zapomenout na půlnoční při svíčkách a kázání našeho reverenda, který mě dostalo natolik, že se mi chtělo brečet – ano přátelé... to v neděli jsem zase pro změnu brečel smíchy při reverendově kázání... prostě letošní freakfest byl jednou velkou bohoslužbou, za kterou jsem moc vděčnej! tak teď jen uvidíme, co bude za rok – bude další ročník? vypadá to, že freakfest začal žít vlastním životem a že i kdybychom žádný nenaplánovali, lidé se stejně sjedou a budou spolu. a o tom freakfest je...

 

fotky z freakfestu najdete na www.pseudofotograf.cz

Z CÍRKVE JE MI DO BREKU

čau lidi, poslední dobou to tady trochu pustne a popravdě ani vlastně nevím, co dál se svým blogem. nějak postrádám slinu ke psaní... napíšu vám ale o čem poslední dobou hodně přemýšlím... to že skoro celý svět okolo nás žije konzumem a hlavním mottem je bavit se a dělat jen věci ze kterých mi něco kápne – to asi není nic novýho. z čeho mi je ale do breku je to, když vidím jak se konzum vkrádá mezi křesťany do církve. když se místo božích věcí a prostě o tom, o čem se píše v bibli zajímáme jen o věci, který nás baví... a tak se spousta mých kamarádů vzdálila od boha a z církve. někomu stačí "virtuální církev" a být v kontaktu s druhými pouze přes net, druhýmu stačí si pustit v neděli křesťanský magazín nebo nějaký jiný duchovní pořad v radiu a další zase zakopává svou jedinou hřivnu s tím, že to je ztráta času, protože zábava je přece důležitější... a protože se to děje pomalu a postupně, nějak si to neuvědomujeme, že se vzdalujeme od boha nebo jsme už dokonce odpadli. věci, na kterých nám dříve záleželo už pro nás nejsou tak důležitý a tak na bibli v knihovně usedá prach a modlitbu ve společenství s druhými už si skoro nepamatujeme... co se to s náma děje? myslim si, že okolo nás probíhá obrovská bitva a je jen na nás jestli půjdeme s davem nebo z něj vystoupíme a vydáme se proti proudu. a tak se nějak poslední dobou vracím do knihy skutků, kde jsou popsaný začátky církve nebo historie moravských bratří a modlím se a sním, že se probudíme a začneme brát boha zase vážně. v dnešní době je totiž v církvích (a je jedno jestli tradičních nebo tzv. "probuzených") spousta návštěvníků shromáždění – lidí, kterým stačí si v neděli vyslechnout slovo, zhodnotit a zase jít... lidí, kteří se pouze vezou a ještě nadávají, že těch pár tlačí pomalu nebo blbě. ale bůh nás v bibli nepovolal k tomu být pouze návštěvníky církve, povolal nás k tomu být jeho učedníky a to je myslím o level jinde...